Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jak to všechno začalo...   

  ... roku 2006 

Už dlouho bylo mým snem mít doma psa. Po nekonečném přemlouvání doma se opravdu povedlo... a tak jsme začali vybírat. Nechtěli jsme ani oříška, ani nějakého psa s modrou krví. Nakonec jsme v knížkách a na internetu narazili na plemeno basenji. Uchvátilo nás svým vzhledem a popisovanými vlastnostmi, které pro nás byly trochu výzvou. Neváhali jsme déle, než bylo nutné a začali jsme si shánět všechny informace kolem.

    Zálusk jsme měli na žíhanou fenečku od paní Miklišové (ch. st. Ekibondo). Zrovna jela na nakrytí se svou fenkou Eliškou, ale ve vrhu se narodili skoro samí pejsci, tak nám sama doporučila ch. st. Bena Makima od paní chovatelky Hofmanové. Tam se 14. 12. 2006 narodilo 5 krásných štěňátek a my jsme měli tu čest vybrat si první. Zalíbila se nám fenečka s hvězdičkou na čele. Když byl štěňátkům měsíc, byli jsme se podívat, jak pěkně rostou. No… co dodat. Byli prostě nádherní. Už jsem s nemohla dočkat, až budeme mít Kimulku doma.

   Den se sešel se dnem a 2. 2. 2007  jsme si mohli dojet pro našeho nového člena rodiny. Paní Hofmanová nás vybavila vším potřebným pro štěňátko, prostě full servis. Dostali jsme papíry, dečku, plyšáka, obleček, plínku na zem a další potřebné věcičky pro psí mimčo. Taky nás upozornila, že máme asi i nejdominantnější fenku z vrhu

S maminkou Haiyou     Kimulka se ještě naposledy proběhla s maminkou Haiyou po zahradě, paní Hofmanová se s těžkým srdcem rozloučila a my jsme vyrazili na cestu domů.

 

      Doma se Kimulka rozkoukala brzo. Očmuchala všechny rohy, hned si označila, že tam už bydlí a vyváděla blbiny, jako by s námi byla odjakživa. Ale aby jí nebylo smutno po mamince, tak se mnou raději spává v posteli... (pořád)  
Byla to dobrá demoliční četa, dělala čest svému plemeni... Teď už se naštěstí umoudřila a  kouše doma jen dřevíčka (jako postel, opěrátka od křesla...)  a někdy se jí strašně zalíbí cupování kapesníku.

 


Mé dílo ještě za mlada :)
 

 

 

 

 

 

_________________________________________________________________    

     Jak tak plynul čas, Kimulka se (mírně) uklidnila. Stala se z ní dáma s  vrozenou moudrostí. Ve dvou letech nám přivedla na svět štěňátka která byla samozřejmě ta neljlepší pod sluncem. Když jsme se na ni pořád dívali, jak je smutná, už jsme déle uvažovali, že jí pořídíme parťáka. A ve verhu se nám narodil i jeden trikolórní pejsek. Toho jsme prostě nemohli dát pryč.  A tak se nám doma zabydlel i Aramisek.
...Je to éro, snad ještě větší, než byla maminka. Tak trochu jsme zanedbali slušnou výchovu od Obrazekštěňátka, tak se pěkně naučil samé lotroviny. Netřeba vyjmenovávat, co všechno doma zrušil a vyvedl. Mnoho basenji lidí by mohlo povykládat taky.... Ještě doteď mu zůstala obliba v kousání bot. Samozřejmě boty od návštěv jsou mnohem lepší, než nějaké obyč domácí papuče

     Teď se věnujeme už převážně výstavám a když je chuť a čas, zkoušíme i nějakou tu poslušnost. Zase úplného neřáda a doma přece mít nemůžeme. Jen mi občas připadá, že je buď totálně natvrdlý nebo hluchý.

 

_________________________________________________________________    

V r. 2010 se stala Kimulce nehoda, srazilo ji auto. Byl to opravdu boj o život, ale Kimulka přežila. Jako jediný následek, ale zato dost nepříjemný, jí zůstala artróza po zlomenině v lokti, takže máme doma kulhavku a na procházky už chodíme jen tak opatrně. A po těch letech nám už Kimulka začíná šedivět, táhne jí na 10. rok (jo, letí to). Aramis je Pan Pes, náš pan starosta, který si hraje pouze a jenom na posteli s Flajkem. Ti dva se milujou :) Dabunka si zase jednou venku šmákla a uvízl ji obratel v krku. Zjistilo se to až pozdě a Dabča byla na umření... poškozený jícen, nesměla nic jíst, zhubla na kost a při životě ji držely jen kapačky...od té doby kouše i vodu.... Ale i Dabunka se z toho dostala a teď si zase venku loví své zajíčky a je naprosto spokojená, hlavně doma před kamny :)

I na taťku došlo. Vždycky si přál svého psa, tak od Markéty Horákové (Lady Congo) dostal jednoho krásného dne bubáka jménem Nelinka. Je to dlouhonohá lady rychlá jak střela, asi nejrychlejší ze všech. Takže teď, když jsme na návštěvě doma, sejde se vždycky blbnoucí smečka - Aramis, Flajky, a Nelinka, občas se přidá i Dabča. Kimulka jim stále vysvětluje, že ona v tom křesle zůstane. A když k nám přijde na návštěvu i Amia od Týnky, byt se změní v barevné šmouhy lítající z pokoje do chodby a zpět....