Jdi na obsah Jdi na menu
 

Kdo je tady pánem?!?

18. 5. 2008

    Už od štěňátka se to s Kimulkou veze. Narodila se hned jako druhá (po jednom pejskovi), takže jako první fenka, a od té doby už ale musí být hned všude první. Cpala se k žrádlu, jen co ucítila tu myšlenku, že se půjde něco chystat...

    A tak pěkně papala a papala a pěkně rostla. Někdy bych až řekla, že od malička dostávala až moc velký příděl energie, který se podepsal na její dnešní hyperaktivitě. Lítává po venku, jen co jí její malé nožky stačí kmitat. Vyklubala se z ní malá střela.  Má temperamentu na rozdávání. Jak se píše, že basenjíci mívají doma sklon lenivět, tak Kimulka je pravý opak. Věčně nosí hračku v zubech a už se ji naučila pěkně vkládat do ruky, jen ať si s ní jde někdo hrát… :-)

            Ze začátku jsem s ní chodila na cvičák, ale co jsme začali vystavovat, přestala jsem. Základy má, ví co který povel znamená a teď už se jen rozhoduje, jakým způsobem daný cvik vykoná (a jestli vůbec). Nechci se nijak zesměšňovat, ale většinou to vypadá velmi vtipně, alespoň z jejího pohledu. Zadám povel, ona na mě koukne (někdy ani to ne),  trpělivě vyčekávám, začíná na mě hledět (svým specifickým pohledem, jako by si říkala: „ Tak honem, přemýšlej, co je tady zajímavějšího, než ona!" ) , já stále trvám na svém povelu, jednou ho zopakuji a po pár vteřinách se - jako vždy - tryskem rozběhne a dělá kolem mě kolečka. Stojím uprostřed, jako při lonžování koně, jen bez té lonžovací šňůry.   Kimula je někdy až moc chytrá, nebo vždycky ráno pojí vtipné kaše, i když teda nevím, kdo jí tím krmí. Dobře vytuší, kdy si co může dovolit a kdy ne. Ale nestěžuju si. Vždyť je to vždycky tak pěkný pohled, dívat se na tryskajícího pesana. Jak krásně klopí uši, natáhne ocas a  ladně vykonává tryskové skoky,  jeden za druhým. Radost pohledět.

    Člověk by si řekl, že to toho psa stejně jednou přestane bavit a přijde. Ale když už Kimula jednou zvětří, že něco neudělala správně, odmítá přijít i po hodině pokusů o přivolání. A tak když na mě kašle ona, kašlu na ni taky. Odkráčím s nepořízenou domů a jen občas kontroluji z okna, jak se jí tam daří. Nečekaně - velice dobře. Na můj vkus by se jí tak dobře dařit nemělo... Naštěstí nám před barákem jezdí auta s frekvencí 2 za hodinu a za ním máme louku s lesem, takže se  nemusím moc bát. Snad jen aby tam nezakousla nějakou čivavu nebo jorkšíráka. Zrovna tyto psy má velice  ráda, jen trochu jiným způsobem...